Prohibice svobody aneb peníze patří lidem a ne státu!

Americký román Kmotr o podsvětí, korupci a důsledcích velké prohibice ve třicátých letech minulého století v USA, zná skoro každý (teda určitě každý mého věku :- ))). A aby ne. Takový nárůst zločinnosti, propojení podsvětí s mocí výkonnou a zbohatnutí malé skupiny lidí více méně „přes noc“ zatím snad v dějinách naší civilizace neměl obdoby. A přitom k prohibici vedly výhradně bohulibé cíle. Kdo by nesouhlasil s tím, že je nutné snížit spotřebu alkoholu, která způsobuje zdravotní problémy, rozvrací rodinný život a je zdrojem zla. Očekávalo se, že Američané díky zákazu přestanou pít a začnou ušetřené peníze utrácet jinde. Nic z toho se ale nestalo. Zvýšila se nezaměstnanost, vzrostla rapidně spotřeba alkoholu a období prohibice se stalo zlatým věkem zločinu.

Proč o tom všem ale píšu. Protože mám pocit, že jsme velmi blízko opakovat chyby, které téměř přesně před sto lety odstartovaly rozkvět mafie, vznik korupce i nedodržování pravidel vyvolenými. Jakékoli sociální inženýrství, respektive nepokorné a vzpurné znásilňování přirozeného běhu věcí, nikdy v historii nefungovalo. Představa, že je zodpovědností státu restrikcemi, regulacemi, zákazy a destrukcí osobních svobod nastolit zelenou dohodu, povýšit experty všeho druhu nad právo, vymáhat mezikulturní solidaritu, genderovou rovnost či předefinovat pojem rodiny, tak tahle představa již byla v minulosti v různých modifikacích u nás, i u mnoha našich evropských sousedů, realizována se zcela katastrofálními dopady. Důvodem, proč to nikdy nefungovalo a fungovat nebude, je fakt, že jí schází spontánnost.

Schválně se zamyslete, kdo vlastně propaguje vizi bezhotovostní společnosti. Jsou to podnikatelé, firmy nebo živnostníci? Nebo to jsou obyčejní Češi, kteří vytvářejí zájmové spolky a žádají své politiky a parlament o možnost nemít hotovost v peněžence? Ne, ne. Dokonce naopak. Podle nedávného průzkumu Stemmarku preferují Češi hotovost, protože mají lepší přehled o svých výdajích a větší kontrolu nad tím, co utratí a co si ještě mohou dovolit. Takže je to výhradně stát, který vizi bezhotovostní společnosti tlačí kupředu, aniž by zespodu, od svých voličů, byl k tomu jakkoli vyzýván a motivován. Aniž by vyčkal na samovolnou a přirozenou potřebu lidí, tak kupí argumenty, jakoby je opisoval z policejního spisu. Hotovost je tak páteří černého trhu, nemá žádnou identitu či je prakticky nemožné vysledovat, kdo je jejím vlastníkem.

Celá léta jsem pracoval jako marketingový ředitel České spořitelny. Té spořitelny, která v 19. století naučila lidi u nás spořit. Symbolem spořitelny byla tehdy pracovitá včela, kterou pozorný chodec po českých ulicích může najít na reliéfech budov. A já přesně tak vidím Čechy a Českou republiku. Jako zemi bezúhonných občanů, lidí pracovitých, šetrných, lidí s vůli investovat do lepší budoucnosti své vlastní, svých dětí i celé země.

Podle mě je ten pravý čas začít bojovat za naše právo na platbu v hotovosti a zakotvit jej i v české ústavě! Protože jinak nebude ohrožena jen naše peněženka, ale i naše svoboda. Nerezignujme a nezvykejme si na nesvobodu. Přijďte letos k volbám. A nebojte se být ve své volbě odvážní. Takoví my Češi jsme.


https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Ing-Vaclav-Kubata-1967/clanek/Prohibice-svobody-aneb-penize-patri-lidem-a-ne-statu-115631